Český radioklub

Pro contestmany asi není třeba blíže vysvětlovat pojem WRTC - World Radiosport Team Championship, ale někteří z vás možná ještě neměli možnost se s tímto pojmem blíže seznámit. Je to soutěž týmů nejlepších KV závodníků z celého světa, která se pořádá od roku 1990, obvykle jedenkrát za čtyři roky. Právem je často připodobňována k olympiádě. Mistrovství se totiž odehrává tak, že se vybrané týmy účastní závodu IARU HF Championship a vysílají z malého území pořádající země.

Tentokrát bylo pořadatelem Finsko a mistrovství se zúčastnilo celkem 52 týmů z xx zemí. Kompletní seznam operátorů všech týmů představoval opravdu nejlepší operátory za poslední dekádu (viz RA 3/2002), a byl předzvěstí kvalitního závodu. Ve výčtech operátorů byly pochopitelně i značky operátorů známých i z častých vítězství v největších závodech CQWW. Poprvé se jako závodníci objevili i Dick, N6AA (rozhodčí a vyhodnocovatel předešlých WRTC), a Jim, N6TJ (ZD8Z). Mezi favority nechyběli obhájci titulu Jeff, N5TJ, s Danem, K1TO, ani vítězové prvního ročníku z roku 1990, K1AR s K1DG. A další kvalitní týmy, ostřílené nejen ze závodů, ale i z expedic (DL6FBL, RA3AUU, S50A, YT1AD a mnoho dalších). Prakticky: co značka, to pojem. Samozřejmě: vedle soutěžních týmů nelze zapomenout ani na tým rozhodčích, které tentokrát vedl Roger, G3SXW, spolu s Ollim, OH0XX. A na tým pořadatelů, který odvedl gigantickou práci v přípravě i vlastním průběhu mistrovství, který vedl Marty, OH2BH.

Jeff N5TJ - trojnásobný vítěz WRTC

Za OK byl na základě umístění v MR ČR za poslední 3 roky vyslán tým ve složení OK2FD a OK2ZU. Já jsem měl tu čest být byl na všech předešlých WRTC, v roce 1990 jako závodník spolu s OK1RI, na dalších dvou pak jako rozhodčí. Vojta, OK2ZU, se dostal na WRTC poprvé. Co nás čekalo?

Fáze transportu do Helsinek dopadla bez problémů, mé příruční zavazadlo s tcvrem, dvěma notebooky a fotoaparátem (o drobnostech nemluvě) nevzbudilo žádnou pozornost na naší ani na finské straně. K pasovému odbavení se dostal dřív Vojta, OK2ZU, kterého po předložení pasu vyvedl z míry pasový policista jednoduchou otázkou: "What is your call?" Tušíte správně, byl to radioamatér, i když jen s koncesí odpovídající u nás třídě D, ale o všem věděl.

Po příjezdu do hotelu jsme obdrželi všechny informační materiály o průběhu celé akce. Z pohledu na mapu rozmístění jednotlivých stanovišť bylo jasné, že i tentokrát bude o celkovém pořadí rozhodovat částečně také losování vysílacího stanoviště. I když byla všecha stanoviště vybavena naprosto stejnými anténami (tribander 20/15/10 ve výšce 12 m a dipól pro 80/40 m) a stožáry (vyrobenými a postavenými speciálně pro WRTC), pořadatelé i v tak amatérsky hustě osídlené zemi zřejmě nenašli dostatek lokalit, a tak se objevila mezi QTH i tak nadprůměrná, jako OH2BH, a další, situovaná přímo u moře. Jiná pak se zdála být ve městech, což mohlo přinést problémy s průmyslovým rušením. Samozřejmě dopředu, dokud QTH nevidíte a nevyzkoušíte, nelze nic říci. Některé lokality ve vnitrozemí pak nadějně slibovaly alespoň minimální rušení.

Na prvním oficiální schůzce jsme se dozvěděli novinku WRTC, že poprvé budou výsledky a pořadí týmů průběžné známy již během závodu, a že bude možno sledovat průběh závodu jako divák tak trochu v reálném čase. Rozhodčí každého týmu bude totiž mít za úkol nejen dohlížet na regulérnost práce týmu, ale také hlásit jeho průběžný výsledek pomocí SMS do centra, kde se všechny zprávy automaticky zpracují o odešlou na internet a teletext (ve Finsku mají radioamatéři své teletextové stránky, které obsahují i aktuální DX cluster!). Takže každý člověk se mohl dovědět, jak WRTC probíhá, ovšem kromě závodníků, kterým byl přístup k těmto informacím zakázán.

Vždy usměvavý Rusty, W6OAT,
opět jako rozhodčí

Po prvním oficiálním setkání účastníků jsme všichni odjeli do rekreačního střediska Himos asi 200 km severně od Helsinek, kde jsme měli strávit skoro dva dny, a mít možnost se setkat s dávnými i novými přáteli. Rekreační středisko bylo tvořeno luxusními dřevěnými chatkami, ve kterých ale vzhledem k neobvykle teplému počasí panovalo nesnesitelné horko, takže jsme si neustále připadali jako v sauně, která je součástí každého domu ve Finsku. Počasí si zřejmě usmyslelo, že kdo nepůjde do sauny dobrovolně, tomu to vynahradí.

Jeden večer proběhl i nezávazný příjem pile-upu, kterého jsme se ale, vzhledem k nešťastným podmínkám - příjem z reproduktoru v cirkusovém stanu. odmítli zúčastnit, a raději přijali pozvání na večírek u starého přítele Waltra, DJ6QT.

Další den rychle uběhl v nejrůznějších diskuzích, a již tu byl pátek dopoledne s netrpělivě očekávaným losováním QTH, rozhodčích a značek. Tvrdošíjně jsem odmítal jít na losování (zásadně totiž nemám šťastnou ruku), ale nakonec mě k tomu Vojta donutil. Vytáhnout si osudnou obálku jsem losem šel si jako druhý. Číslo 52! a Vojta jásal - na mapě je to jedno z QTH ne sice hned u moře, ale u obrovského jezera! Hned ale přišlo zklamání - pořadatelé hlásí: číslo 52 je QTH číslo 8, rozhodčí N7BG, značka uvnitř obálky. Podivný způsob přiřazování QTH - v kuloárech byl slyšet i hlas, že se vlastně losovaly jen značky.

Takže honem k mapě - kde to vlastně je? Skoro úplně nejdál od moře, ale alespoň mimo město, utěšovali jsme se. Finsko je přece plochá země, takže by to nemuselo být špatné. Co ale stromy? Finové si staví nejraději své příbytky v lese či na kraji lesa. Prý je to farma, řekli nám ti, co znali QTH OH2BO, našeho příštího hostitele a opatrovníka po dobu celého závodu.

Skoro neviditelné QTH a antény na OJ6N

Teď nás čekala jen cesta zpět do hotelu v Helsinkách, sbalit si kontestové nádobíčko a odjet opět více než 100 km na sever. Hostitel už na nás u hotelu čekal, a tak jsme asi za dvě hodiny dorazili na naše stanoviště. Po silničce, která prakticky končila u jeho domu, samozřejmě mezi stromy. Historie z Woodinville, kde jsme s Jirkou, OK1RI, přes stromy neviděli vůbec nic, se skoro zopakovala. Jen s tím rozdílem, že vrstva stromů nebyla ve všech směrech stejně tlustá, a že bylo naštěstí sucho. Zato směrem SZ až SV byl, světe div se, kopeček s převýšením 10 m - nic moc, ale přece jen na finské poměry kopec. Co se dá dělat, budeme bojovat, kdoví (až na výjimky), jak na tom jsou ostatní.

Nejdříve ze všeho postavit stanici - 2 tcvry, 2 počítače v síti ethernet, přepínání antén, nastavení software (Writelog), spousta kabelů, po asi dvou hodinách vše funguje.

Antény OJ6N

Večer máme sked s Láďou, OK2PAY. Na 20 m ho skoro neslyším, zkoušíme to jinde, docela to jde, na 80 m je ale slaboučký jako super DX. Domlouváme se na dalším skedu na sobotu dopoledne. V noci zkoušíme pásma, zdá se, že alespoň dvacítka nebude nejhorší. Dopoledne se zdá, že pojedou i horní pásma, OK2PAY je dostatečně silný i na desítce. Po výborném obědě (kuchyně u OH2BO byla - na rozdíl od ostatní zkoušené finské krmě - opravdu báječná), které se Vojta zúčastnil jen jako pozorovatel, protože po rybí stravě v Himosu jeho žaludek odmítal cokoliv přijmout, jsme připraveni.

Rozhodčí trochu opožděně (zřejmě si myslí, že na tom moc nezáleží) otvírá obálku a hlásí: máte značku OJ6N! Co honem dřív - v plánu je nyní rychle naprogramovat značku a namluvit výzvy. Moc času na to není , to první se daří, to druhé už méně - jak se později ukázalo, nebylo to ani zapotřebí.

Zkouším začít na patnáctce SSB, ale co to, nemůžu se dovolávat, a na výzvu nic. No jo, 100 W nic moc, honem tedy na CW. Žádné CQ, volám poctivě jednoho za druhým, prvních 10 minut - 15 QSO, 20 minut - 25 QSO. Nejde to, jak by mělo, jdu tedy nahnat pár spojení na fone 20 m, dalších 10 minut 20 QSO. To by šlo, je to ale jen EU, kdežto na 15 m jdou DXy, takže zpět na 15 m.

První hodina 86 QSO - žádná sláva. Začínám se ale dovolávat těžko (po závodě mi potvrdil Rasťo, OM3BH, že podmínky i u něj šly po začátku na patnáctce rychle dolů). Takže musím na 20 m, pár zavolání a první volná frekvence 14044 - CQ, a už to začalo - dvacet minut - 70 QSO, dalších 30 minut - 96 QSO, vše CW a 100 W! Neuvěřitelné! Hlad po nových prefixech OJ1 až OJ8 či slíbených tričkách je veliký. Za hodinu 190 QSO! Vojta na mě gestikuluje - na 10 m jsou násobiče! - ale copak můžu přerušit pile-up?

OK2ZU a sestava zařízení OJ6N

Třetí hodinu končíme na 374, čtvrtou na 503 QSO. I pátá ujde, konečně přichází i čas na násobiče na 15 a 10 m. Ty se ale nechovají moc přátelsky, a tak jdeme dolů. Moc se ale nedaří - mezi 17-18 Z jen 60 QSO! Útlum podmínek naštěstí netrval moc dlouho, ještě trochu Jižní Ameriky na 15 m, a pak již naše spásné pásmo 14 MHz. Prvních 1000 QSO hotovo za 8 hodin a 40 minut. Pile-up jde i SSB i na amíky, a to ještě není ani půlnoc místního času - venku je stále ještě světlo. Tady totiž svítí slunko ještě o půl jedenácté večer. Ve 21Z pokoušíme na půl hodiny osmdesátku, ale tam to jde velice těžce. Letní podmínky nejsou nejpříznivější pro QRP...

Ani 40 m nám není příliš nakloněno. S bídou jen dva amíci, o nějakém LU a PY si můžeme nechat jen zdát. Vojta na násobičovém pracovišti ale nespí, a hluboko v noci vyloví na 15 m W1AW/5 (0050z), a hned na to ES9A. Znovu zkoušíme 80 m, ale nepřináší kýžený výsledek. Zato dvacítka je nádherně otevřená na USA, a skoro to až do 06Z.

Na dalších 1000 QSO jsme tentokrát potřebovali 11 hodin 40 minut. Celkový průměr poklesl malinko pod 100 QSO/hodinu, Evropa je ale nadržená pro horní pásma, a tak jde rate opět nahoru.

Rozhodčí se stává nesnesitelným tím, jak nás ruší telefonováním za našimi zády a neustálým braním propisek. Zkuste si ale začít s rozhodčím...

Poslední hodinu končíme se 165 QSO na celkovém počtu 2466 QSO, z toho 1530 CW a 933 SSB. Nejlepší pásmo - 20 m - 1466 QSO, 107 násobičů. Nejslabší na QSO - 80 m - 125 QSO, na násobiče 10 m - jen 40. Stromy a kopeček si přece jen asi vzaly své z naší síly signálu. Dovídáme se konečně předběžný výsledek. No, říkáme si, co jsme mohli udělat, abychom byli lepší? Rozdíly mezi stanicemi uprostřed pole jsou minimální.

Tým OJ6N - zleva OH2BO (hostitel), OK2FD,
W7BG (rozhodčí), OK2ZU

A kdo je vítěz? Prý s náskokem N6TJ a N6AA - QTH přímo u moře. Na dalších místech týmy N5TJ, RA3AUU, DL6FBL - přesně podle očekávání. Nakonec ale, po kontrole deníků, vše dopadá jinak - chybou v programu při počítání násobičů klesá N6TJ až na 16.místo a my jako jediní si polepšujeme. Máme velmi slušný počet spojení i vysoký bodový průměr. Před námi těsně o pouhé 3 tisíce bodů tým Anglie (G4PIQ+G4BWP z možná nejlepšího QTH u OH2BH), za námi s odstupem pak polský tým SP7GIQ+SP2FAX a řada mnohem větších hvězd, než jsme my (DJ6QT, S50A, YT1AD, 5B4ADA, N5KO, N6ZZ atd). Nakonec to není tak špatné.

První je opět nedostižná dvojice N5TJ+K1TO!!! Po třetí v řadě za sebou, to není náhoda, jsou to fenomenální operátoři. Zrovna tak RA3AUU s RV1AW a DL6FBL s DL2CC na druhém a třetím místě. Všichni ovšem nemohou zvítězit, tak jako všichni vědí, že nemohou mít všichni naprosto rovnocenné podmínky. Není totiž nejnutnější zvítězit, ale udělat pro to maximum. A to jsme zcela určitě udělali v daných podmínkách i my.

Teď se těšíme na mnohá další spojení v nadcházejících závodech s mnoha členy velké rodiny WRTC, a těšíme se na další osobní setkání, s největší pravdědobností až za čtyři roky na dalším WRTC, i kdyby jen jako hosté.

Dick, N6AA, tentokrát jako závodník

KONEČNÉ VÝSLEDKY WRTC2002: