Český radioklub

Soudobý standard výkonu používaného v provozu na krátkovlnných pásmech je sto wattů. S takovým výkonem je dodávána naprostá většina komerčně vyráběných KV transceiverů, a protože ne každý finančně dosáhne na výkonnější koncové stupně, a dost málo amatérů - hlavně těch, kteří žijí ve městech - nemá možnost vyšší výkon používat kvůli problémům s rušením spotřební elektroniky, můžeme opravdu hovořit o standardu.

Od sedmdesátých let minulého století se však setkáváme se zvláštním oborem radioamatérského vysílání, s cíleným užíváním malého výkonu, s tzv. provozem QRP (dle Q-kódu QRP - snižte výkon). Za horní hranici výkonu, který ještě může být označen QRP, se považuje 5 wattů.

I laik intuitivně chápe, že čím větší výkon, tím lépe, neboť se s ním dá snáze dovolat. Proč se tedy záměrně a dobrovolně omezovat? Důvody jsou obecně dva: někdo je k nízkému výkonu donucen okolnostmi, nejčastěji neřešitelnými potížemi s rušením TV přijímačů ve svém okolí, a pro někoho jde o zálibu. Prvý - politováníhodný - motiv nechme stranou, a zabývejme se tím druhým. Co je na QRP tak pěkného?

Každý časem dosáhne v provozu určitého "stropu", který je většinou dán vnějšími okolnostmi: jak velký výkon vysílače unese mé okolí, jaké antény si mohu dovolit ve svém QTH postavit, kolik času a peněz si mohu dovolit věnovat svému koníčku atd. Tuto mez lze překročit jen těžko, naše DXCC skóre, umístění v závodech atp. začnou stagnovat, a poněkud začneme ztrácet motivaci. Právě to je ten nejlepší okamžik, kdy zkusit vysílat s QRP. Protože všechny ty země, prefixy a další lákadla, která máme už dávno udělána a potvrzena, můžeme s novým entusiasmem začít dělat znovu za úplně nesrovnatelných podmínek, ba i ta dříve nejfádnější spojení se pro nás stanou malým zázrakem, jestliže je navážeme s výkonem na hranici použitelnosti. Toto je asi nejčastější motiv fanoušků QRP.

Bývaly doby, kdy radioamatéři byli hrdí na to, že si svá zařízení stavěli sami. Dobové fotografie ukazují vzdušné konstrukce na prkénku, rozměrné vzduchové cívky, elektronky, knoflíky ... To už je dávno pryč. Postavit si moderní a kvalitní výkonné zařízení je dnes v možnostech jen toho, kdo má kvalitní měřící techniku, jejíž cena je několikanásobkem ceny profesionálně vyrobeného transceiveru. Takovou technikou disponuje jen minimum z nás. Drtivá většina amatérských konstrukcí s větším výkonem je tak velmi pravděpodobným zdrojem potíží s nekvalitním výstupním signálem a tedy s rušením. Ovšem u zařízení s malým výkonem je i absolutní hodnota nežádoucích složek výstupního signálu nevelká, a zde je proto prostor pro amatérské technické experimenty i dnes. A to je druhý silný motiv přátel QRP.

Řada radioamatérů velmi ráda bastlí, ale soudobé nároky na elektromagnetickou slučitelnost je od vysílací techniky odehnaly. QRP je novou příležitostí: stavba nejrůznějších jednoduchých i složitejších konstrukcí vysílačů, přijímačů, pomůcek. A vzdor jednoduchým (a leckdy záměrně co nejjednodušším) konstrukcím se uplatní naprosto moderní součástky a technologie, SMD nevyjímaje, práce s mikrokontroléry PIC a mnoho jiných zajímavostí ... ohromný prostor pro tvořivost, pokusy a radost z vlastního díla.

Třetí - asi nejracionálnější - motivací k provozu QRP jsou jeho praktické výhody za některých okolností. Pro příklad uveďme rodinnou dovolenou. Tu si dámy nejraději představují jako pár dnů proležených na mořské pláži, aby jim bronzová pleť dodala ještě více krásy, ale většinu pánů tento program spíš nebaví. Radioamatér si pro takový případ přibalí do kufru QRP transceiver a pár metrů drátu, a zatímco dáma se smaží na sluníčku a zakládá si na rakovinu kůže, pán vyšplhá s transceiverem na sráz nad pláží a baví se po svém. Malé QRP zařízení je dobrým průvodcem amatéra i na všemožných jiných cestách, vandrech a výletech.

QRP často láká začínající radioamatéry, hlavně svou lácí. Zde je však lépe radit opatrnost. S malým výkonem sice začátečník nenadělá na pásmech příliš škody, jenže on se potřebuje hlavně zbavit počáteční nervosity, oblomit se v základních provozních zvyklostech, a přitom by neměl být navíc handicapován výkonem nesrovnatelně menším oproti většině ostatních stanic. Začátečník obvykle potřebuje i motivační odměnu za námahu spojenou s přípravou ke koncesním zkouškám, potřebuje "prožít úspěch". A ne každý bude ochoten považovat za úspěch zdlouhavé dovolávání se blízkých stanic. Teprve zkušený HAM plně docení, jaký je to zázrak udělat dobré spojení s tak malým výkonem. Pro naprosté radioamatérské začátečníky tedy QRP spíše není, což ale samozřejmě nelze zevšeobecňovat.

QRP je konečně také tak trochu módní záležitostí. Někteří výrobci nabízejí transceivery určené přímo pro tento druh provozu, a ty povedenější se stávají přímo kultovními modely. Ze současnosti uveďme třeba tcvr YAESU FT817, technicky velice zajímavý projekt stavebnice firmy Elecraft, známé stavebnice firmy Ten-Tec, i rozličné amatérské bastlířské projekty, které také bývají nabízeny formou stavebnic. Jestliže v této souvislosti používáme pojem "módní", pak bez jakéhokoli pejorativního přídechu. Provoz QRP tím, že je odklonem od nadměrných výkonů, že nutí k větší operátorské zručnosti a že podněcuje technické experimenty, znamená v radioamatérském provozu směr jednoznačně positivní.

Fysikální zákon zachování energie samozřejmě platí i v radioamatérském provozu. Jestliže z faktorů, které ovlivňují navázání spojení, jeden - výkon - oslabíme, musíme ho jiným dohnat: je jím operátorská zručnost a její nedílná součást - trpělivost. A oslabíme-li i další faktory, třeba použitím improvisované antény při provozu z přírody nebo poslechem na jednoduchém přijímači, jaký je u QRP konstrukcí častý, pak musíme na operátorské zručnosti přidat o to víc, a musíme také co nejlépe rozumět vlastnostem a možnostem svých přístrojů. S nadsázkou lze říci, že vysílat se dá i na násadu koštěte, jestliže s ní umíme zacházet a naplno využít jejích možností...

Kdo je zhýčkán moderními transceivery, nastaví "nějak" všechny ty knoflíky a hejblátka, a "ono to nějak vysílá" a "nějak poslouchá", hlavně, že měřidla "jdou nadoraz". Zhýčkaný operátor často ani nezná (v lepším případě už zapomněl) různé nástrahy, jaké v sobě skrývá práce s odděleným přijímačem a vysílačem, jak důležité je v jednoduchém přijímači nastavit rozložení zesílení mezi jednotlivými obvody cesty signálu, abychom potlačili intermodulaci, jak je důležité ověřit si vztah, který v jednoduchém zařízení doopravdy panuje mezi přijímaným a vysílaným kmitočtem, jak často dochází k tomu, že v jednoduchém vysílači, kde všechny stupně včetně oscilátoru pracují ve stejném pásmu, je kmitočet oscilátoru strháván silou pole koncového stupně, což bývá ještě ovlivněno měrou přizpůsobení antény, jak důležité je ... (atp.).

Amatéři zhýčkaní velkými výkony si zase neuvědomují, jak velmi podstatné je při práci s QRP vědět, kde volaná stanice poslouchá, a jak přesně se musí naladit do špičky charakteristiky CW filtru jejího přijímače, aby je vůbec mohla zaslechnout.

Práce s QRP prostě pro mnohé z nás znamená osvěžení si řady znalostí a zkušeností, které jsme díky výkonné moderní technice zdánlivě přestali potřebovat. Jenže to je na provozu QRP právě to pěkné i užitečné.

Provoz QRP opravdu vyžaduje trpělivost. Jestliže spolu s námi volá nějakou stanici ještě několik dalších volajících, pak není vzácnost, že budeme-li lepšími operátory, dovoláme se jako první. Věnujeme-li tomu dost času, prorazíme i menší pile-upy. Počítat ale s tím, že s QRP výkonem bychom prolomili třeba pile-up na expedici VK0IR, dokonce snad v prvých dnech jejího provozu, to by byl opravdu nerozum, a pokud by se to podařilo, jsme takovými dítky Štěstěny, že bychom se raději měli věnovat sázkám v loterii.

Samozřejmě, v případech mimořádně dobrých podmínek šíření se občas dějí i zázraky. QRP operátor by měl co nejpečlivěji sledovat vývoj podmínek a snažit se být v pravý okamžik na tom správném pásmu či kmitočtu jako první. Velmi zajímavým pásmem pro experimenty je pásmo 50 MHz, které v sobě slučuje rozličné vlastnosti KV a VKV pásem. O "šetimetru" s mírnou nadsázkou platí, že jestliže "chodí", pak na výkonu moc nezáleží. Mnohá překvapení nabízí i pásmo 28 MHz. Snazší život budeme mít v poněkud méně zabydlených pásmech WARC. Zejména pásmo 10 MHz je od počátku zamýšleno pro rozličné experimenty a pro QRP je tedy přímo jako stvořené. Proti tomu pásmo 3,5 MHz, kde se QRP operátoři setkávali v počátcích, je dnes už opravdu hodně zamořeno radiovým smogem, přinejmenším ve městech.

S QRP výkonem můžeme samozřejmě pracovat v kterékoli části pásma, přesto se pro QRP vžily kmitočty, které sice nejsou přímo vyhrazeny, jsou ale jakýmisi konvenčními středy aktivity:
CW: 1.843, 3.560, 7.030 (v USA také 7.040), 10.106, 10.116, 14.060, 18.086, 18.096, 18.106, 21.060, 24.906, 28.060,
SSB: 3.690, 7.090, 14.285, 18.130, 21.285, 24.950, 28.365.

Stanice s malým výkonem obvykle doplňují svou značku lomítkem a údajem QRP, tedy např. OK1XYZ/QRP. Ti úzkostlivější z nás možná namítnou, že mezinárodní ani tuzemské předpisy takové doplnění značky neznají, jenže ony je ani nezakazují... Tento údaj za značkou (nejen na pásmu, ale také na QSL lístku) má praktický význam. Jak za vlastní QRP aktivity, tak za spojení navázaná s QRP stanicemi, lze získat některé diplomy nebo některé třídy diplomů.

Údaj QRP ve značce vyvolává ještě jednu poznámku. Občas zaslechneme volání stanic "QRP" s tak silným signálem, že zazávidíme, že kdosi konečně vymyslel perpetuum mobile. Obvykle však v takovém případě nejde o geniální vynález, nýbrž o velmi trapný švindl. Ono mnoho věcí se "nemá dělat", a přesto se dělají. Také podvádět se nemá, ale... Někteří kolegové si bohužel neuvědomují, že podvádíme-li ve svém hobby, podvádíme jen a jen sami sebe. A podvádět sám sebe, to je počínání opravdu hodně idiotské, na čemž nic nezmění ani oblíbené tvrzení, že "to přeci dělá kdekdo". Dělá to jen ten, komu nevadí ušpinit sám sobě svou zálibu.

Dovolili jsme si napsat stránku více mudrující, než informující. Je to možné hlavně proto, že na internetu najdeme množství velmi inspirativních linků se spoustou zajímavých informací. Začít hledat můžeme třeba u britského G-QRP Clubu, nebo domácího OK QRP Clubu.

Hlavním půvabem provozu QRP asi je, že jde o svého druhu návrat ke kořenům. Vždyť naši radioamatérští dědečkové a pradědečkové vysílali s podobnými výkony a s technikou užívající podobných jednoduchých principů. Je to návrat ke skutečným kořenům radioamatérství, ke snaze o operátorský růst a k technickým experimentům, což obojí je výzvou nejen oldtimerům, ale i těm mladším a mladým mezi námi.

A vadí-li někomu vracet se zrovna ke kořenům, může se vydat i směrem právě opačným a vrátit se na stromy, jak radí kolega OK1IF.