Český radioklub

Problémem provozu mluveným slovem je srozumitelnost, zejména srozumitelnost uprostřed rušení. Důležité údaje se proto hláskují, tj. pro každé písmeno slova se vysloví odpovídající hláskovací výraz.

Hláskovací výrazy nejsou voleny náhodně. Byly vybrány na základě mnoha seriosních pokusů s přenosem v různých typech rušení se statistickým vyhodnocením chybovosti. Je proto nanejvýš praktické a užitečné je dodržovat. V amatérské praxi se bohužel setkáte s tím, že pro každé písmeno se používá několik různých výrazů (třeba pro B nejen "Bravo", ale i "Boston", "Baker" a leccos jiného). Často proto, že operátoři bezdůvodně a bezohledně vnášejí do mezinárodního provozu výrazy z národních hláskovacích tabulek. Mnohdy to vede k nedorozuměním a ke zdržení v závodech. Podobně v češtině slyšíme různá "vylepšování", třeba místo "Ludvík" se vysloví "Ludva", což je téměř vždy přijato jako "Urban".

Uživatelé hláskovacích bizarností chtějí obvykle demonstrovat, že oni nepodléhají žádné uniformitě, ještě více však svou "světovost". Ve skutečnosti tím manifestují svou hloupost, protože soběstřednému zvýraznění své osůbky obětují to nejpodstatnější: rychlou a spolehlivou komunikaci. Kdybychom při přenosu binárních kódů zaměňovali nuly a jedničky podle toho, jak se nám zdá, že je to nejsvětovější, neměl by nás nikdo za světáky, ale za pitomce. Naprosto stejné je to s hláskováním: používání konvenčních hláskovacích výrazů je projevem dobrého operátora a vyzrálé, opravdu dospělé osobnosti.

Hláskovací výrazy pro česká písmena s diakritickými znaménky se v radioamatérské praxi používají minimálně, proto jen pro úplnost:

Č - Čeněk, CH - Chrudim, Ř - Řehoř, Š - Šárka, Ž - Žofie.

Je účelné uvést ještě ruskou hláskovací tabulku (TNX OK1SQK), neboť ekvivalence mezi znaky azbuky a latinky není u všech znaků na první pohled zjevná: