V pásmech krátkých vln jsou mezinárodními doporučeními IARU pro DX provoz vyhrazeny krátké kmitočtové úseky; obvykle jsou na začátku CW části pásma pro CW DX provoz, a na konci SSB části pásma pro SSB DX provoz. Vedle toho jsou - např. v pásmu 160 metrů - zvláštní DX okna, určená pro DX provoz s určitými oblastmi - to si vyžaduje fakt, že v různých regionech ITU (tedy i IARU) nejsou kmitočtové úseky přidělené radioamatérské službě stejné, a výjimkou nejsou ani odlišnosti mezi jednotlivými zeměmi téhož regionu.
Také pro ostatní druhy provozu (RTTY a jiné digitální, SSTV atd.) jsou vyhrazeny zvláštní kmitočtové segmenty, obvykle na přelomu CW a SSB části pásem. A nakonec jsou vyhrazeny volací kmitočty také pro zvláštní aktivity, např. IOTA. Respektovat tyto mezinárodně přijaté konvence patří k základním povinnostem radioamatéra.
Poněkud odlišná praxe je na pásmech VHF/UHF. Tam se používají obvykle tzv. volací kmitočty, na nichž zájemci volají výzvu, a po navázání spojení se odladí na jiný kmitočet, kde spojení dokončí.
K navázání spojení s požadovaným místem musí být vytvořeny potřebné podmínky šíření radiových vln. V oboru krátkých vln jsou zásadně ovlivněny intensitou sluneční činnosti. Podmínky se periodicky mění v závislosti na denní a noční době, se střídáním ročních dob, roků, a konečně i několika vnořených časových cyklů, z nichž v běžné praxi je podstatná tzv. jedenáctiletá perioda. Díky tomu, že amatéři mají k disposici kmitočtové segmenty v celém rozsahu krátkých vln, mohou velmi účinně využít všech možností, které jim postupné otevírání a zavírání jednotlivých pásem a směrů umožňuje. Pro úspěšnou DX práci je nezbytné všechny základní mechanismy šíření znát a umět je využít. K tomu poslouží pravidelně publikované předpovědi, které můžeme zpřesnit ověřením okamžitého stavu ionosféry i magnetického pole Zěmě ze zdrojů na Internetu, z DX Clusteru a z vysílání některých služeb přímo na pásmech (nejen radioamatérských). Okamžitý reálný stav pak pomůže zjistit příjem signálů majáků.
Základem DX-ingu je poslech. Jakmile se pásma začnou otevírat do zajímavých směrů, máme dobrou příležitost zaslechnout vzácné stanice a navázat s nimi spojení jako první, tj. bez rušení. Okamžik otevření pásma ovšem musíme vysledovat sami: údaje z předpovědí nám neposkytnou skálopevnou jistotu navázání spojení, vyjadřují jen zvýšenou pravděpodobnost. Na otevírající se pásmo nás také upozorní spoty DX Clusteru, v případě velmi zajímavých stanic však už může být kvůli silnému pile-upu pozdě.
Specifickým fenoménem šíření nejnižších kmitočtů (pásma 160 m a 80 m) je tzv. "gray line", rozhraní mezi Sluncem osvětlenou a neosvětlenou částí povrchu Země - vlny těchto kmitočtů mají tendenci šířit se podél této linie, a v době východu a západu Slunce se proto můžeme pokusit o spojení do oblastí spojených touto linií (opět - jde o zvýšenou pravděpodobnost, nikoli o jistotu). Lepší předpoklady jsou při východu Slunce, protože večer jsou pásma silně zarušena.
Provoz na kmitočtech VHF/UHF ovlivňují především troposférické jevy, zejména vyhraněná rozhraní teplých a studených mas vzduchu, jaká vznikají třeba při tzv. "inversi". Za normálních okolností má vzduch nejvyšší teplotu u zemského povrchu a s rostoucí vzdáleností je chladnější. Inverse je stav, kdy dojde k lokální záměně teplých a studených mas vzduchu s více či méně ostrým rozhraním. V případě intensivnějšího proudění a mísení mas vzduchu mohou vznikat dokonce i jakési vlnovody, tzv."ducty". Jako rozhraní schopné odrážet velmi krátké radiové vlny mohou působit i kapky deště - tzv. "raining scatter".
Pro seriosní práci v oboru VHF/UHF se vyplatí sledovat předpovědi počasí, jeho okamžitý stav, třeba příjmem z meteorologických družic, a momentální podmínky šíření ověřovat poslechem majáků.
V letním období je častým jevem tzv."sporadická vrstva E", s jejímiž dopady se i běžný občan může prakticky seznámit v místech příjmu TV signálů v I.TV pásmu. V létě často dochází k tomu, že silný signál místního TV vysílače je na kratší i delší dobu zcela překryt signálem vysílače z Moskvy, ze Španělska i z jiných míst vzdálených tisíce kilometrů, tedy signály, jež by na těchto kmitočtech za normálních okolností rozhodně nebylo možné přijímat. Sporadická vrstva E umožňuje hlavně provoz ve stále oblíbenějším pásmu 50 MHz, nezřídka však dovolí i DX spojení v pásmu 145 MHz. Aktuálně použitelný kmitočet "sporadiky" můžeme zjišťovat i poslechem stanic v rozhlasovém FM pásmu a majáků v leteckém pásmu.
Z přírodních jevů se na VHF/UHF kmitočtech uplatňují i meteorické stopy, které vznikají ionisací vzduchu při průletu meteorů atmosférou. Amatérům pomáhají zejména meteorické roje, které - jako astromický jev - jsou dobře zmapovány a jejich průlet zemskou atmosférou lze přesně předpovědět.
Jevem, který nadšencům pro VHF/UHF kmitočty pomáhá, je konečně také tzv. "polární záře, AURORA", bouře v magnetickém poli Země v oblasti jejích pólů.
V drtivé většině případů dochází k tomu, že objeví-li se na pásmu zajímavá DX stanice, vzbudí ihned zájem několika desítek, set, ba i tisíc dalších amatérských stanic, které ji současně volají - vznikne tzv. pile-up (angl. nahromadění, u nás bychom asi řekli "skrumáž"). Řada signálů na stejném (nebo skoro stejném) kmitočtu vede k tomu, že signály se pro DX stanici stanou nečitelnými tak, že slyší jen fragmenty značek volajících stanic, a někdy ani to (kdo nevěří, může si na internetu stáhnout japonský program PED, který slouží právě k tréninku příjmu v pile-upu).
95 % problémů kolem DX-ingu na pásmu se točí kolem toho, jak nepříjemný dopad pile-upu eliminovat. To prakticky znamená, že musí být maximálně snížen počet stanic, které současně volají na stejném kmitočtu. Používá se k tomu řada provozních technik, a hned úvodem je nutno říci, že volba techniky, která je pro daný okamžik nejvhodnější, je plně v rukou DX stanice. A na straně druhé je plně v rukou volajících stanic, zda ukázněnou akceptací principů techniky, kterou určila DX stanice, opravdu umožní, aby v úzce vymezeném času aktivity stanice se podařilo navázání spojení maximu zájemců.
"Rozředit" pile-up lze v zásadě třemi způsoby: kmitočtově, selekcí dle volacích značek nebo zeměpisně.
Kmitočtově lze pile-up rozptýlit několika způsoby. Všechny spočívají v tom, že DX stanice vysílá a poslouchá na různých kmitočtech (tzv. split), takže ji volající stanice slyší na relativně nerušeném kmitočtu. Nejčastější varianty jsou tyto:
- DX stanice poslouchá na jednom kmitočtu, resp. v okolí jednoho kmitočtu, přitom tento kmitočet udá relativně ke svému kmitočtu vysílacímu, např. 1 UP, 5 UP, 5 DWN, čímž dává najevo, že poslouchá o udaný počet kHz nad nebo pod svým vysílacím kmitočtem, přitom větší kmitočtový odstup se používá u SSB, menší u CW provozu,
- DX stanice poslouchá na jednom kmitočtu, resp. v okolí jednoho kmitočtu, přitom tento kmitočet udá absolutně, např. QSX 14210, čímž přímo udává, kde má být volána (takto uvedený kmitočet může být v úplně jiné části radioamatérského pásma); s tím se setkáme často na pásmech, kde kmitočtový příděl není shodný pro stanice na celém světě,
- DX stanice poslouchá v intervalu kmitočtů, který uvede např. 3 UP TO 5 UP, případně QSX 14200 TO 14220.
Podle volacích značek lze pile-up regulovat velmi efektivně. Nejčastější techniky jsou tyto:
- DX stanice vyvolává stanice podle čísel v prefixu jejich volacích značek, což se užívá častěji u SSB provozu. Stanice oznámí např. "Call by numbers, please, now number one only", čímž docílí, že ji volají jen stanice s číslem 1 v prefixu. Po navázání několika takových spojení DX stanice oznámí "Now number two, please." a pracuje se stanicemi s číslem 2, stejným způsobem vyvolá ostatní čísla a pokračuje znovu od jedničky.
- DX stanice pracuje podle seznamu (list), tzn. nejprve je podle volání stanic v pile-upu vytvořen seznam značek, potom DX stanice vyvolává podle seznamu konkrétní stanice, a když se seznam vyčerpá, pokračuje se sestavováním dalšího seznamu. Výhodou je, že pile-up je omezen jen na dobu sestavování listu, vlastní spojení pak probíhají bez většího rušení. Přitom jsou nejčastější dvě varianty:
- DX stanice si sestavuje list sama,
- DX stanice spolupracuje s další stanicí, která pro ni seznam vytváří - tak se pracuje tehdy, má-li DX stanice velmi slabý signál, který by jakýkoli pile-up zlikvidoval. Pomocná - ve skutečnosti spíš řídící - stanice musí mít silný signál, aby byla dobře slyšitelná jak na straně DX stanice, tak u stanic volajících. Přitom se někdy pracuje na shodném kmitočtu, tj. DX stanice přímo na kmitočtu pomocné stanice sleduje sestavování seznamu a na stejném kmitočtu pak stanice ze seznamu vyvolává, nebo se seznam sestavuje na jiném kmitočtu nebo v jiném čase, než jsou pak spojení navazována.
Práce s pomocí listu je časově náročná, někdy však - hlavně v případě expedic, které nemají možnost použít výkonné vysílače nebo anténní systémy - je jediným řešením.
Zeměpisně se pile-up utřiďuje velmi často, obvykle tak, že DX stanice vyvolává stanice podle kontinentů, třeba NW EU ONLY, někdy i podle radioamatérsky silných zemí, třeba NW JA ONLY, případně "odfiltruje" silné stanice z kontinentu, na němž se nachází, požadavkem NW DX ONLY.
Popsané metody se často vyskytují ve vzájemné kombinaci.
Protože v pile-upu DX stanice slyší jen fragmenty volajících značek, běžně ji slyšíme zavolat třeba DL7 599, HM 599 atp., tedy oním fragmentem značky a zároveň i reportem, aby se provoz nezdržoval. Méně pohotoví expediční operátoři cítí potřebu se ujistit o značce volajícího, než naváží spojení, a dotazují se např. jen DL7 ? či HM ?. V obou případech by se na to měla ozvat jen stanice, jíž tento fragment značky náleží. DX stanice v dalším strvrdí správnost příjmu značky, např. formulací DL7HM TU, nebo ve druhém případě DL7HM 599.
Při SSB provozu se volající stanice často ozývají jen posledními dvěma znaky sufixu, pro příklad použitá stanice DL7HM se bude ozývat jen slovy HOTEL MIKE, a úplnou značku vyšle až poté, kdy ji DX stanice vyzve, např. slovy "HOTEL MIKE, you're five by nine, over".
DX stanice obvykle pro úsporu času neuvádějí svou značku v každém spojení, ale jen po asi 5 - 10 spojeních. Vždy po několika minutách také uvádí své QSL INFO, obvykle značku managera. Zdánlivě to poněkud zdržuje, jde však o efektivní prevenci nejasností, zmatků a zbytečných dotazů, která se vyplatí. Při provozu ze zemí s přísnými předpisy a kontrolou provozu však i DX expedice uvádí svou značku v každém spojení.
V praxi vše vypadá asi takto:
| DX stanice | Protistanice |
|---|---|
|
CQ CQ CQ DE HC8N HC8N QSX 3 UP
|
|
|
K8CW K8C
|
|
|
K8CW 599
|
|
|
599 TU
|
|
|
TU
|
|
|
VE3AJ VE3AJ
|
|
|
AJ 599
|
|
|
VE3AJ VE3AJ 599
|
|
|
VE3AJ TU DE H8CN H8CN IOTA SA004 QSL VIA AA5BT AA5BT UP 3
|
Povšimněme si:
- Oproti "štampilkovému" je obsah spojení redukován na nejnutnější - výměnu značek a reportů; i když to někdo kritisuje, je jiný report, než 599 či 59, výjimkou, což je podobné praxi v závodech.
- Oproti běžným spojením expedici voláme jen svou značkou (v dané situaci není pochyb, koho voláme), zatímco expedice volá jednotlivé stanice jen jejich značkami (v dané situaci není pochyb, kdo volá).
- Každé spojení ukončuje expedice s železnou pravidelností vždy stejným způsobem, např. zkratkou TU, vlastní značkou apod., aby byl jasně vymezen okamžik, kdy spojení skončilo a další stanice tedy mohou volat. Při provozu ze zemí, kde přepisy nutí operátora stále uvádět svou značku, bývá takovým indikátorem právě značka expedice. Zkušeného operátora DX expedice poznáme podle strojově pravidelného provozu - to je předpokladem, aby v každém okamžiku všichni zúčastnění jednoznačně věděli, kdy vysílat a kdy poslouchat; jinak vznikne nezvladatelný zmatek.
- Expedice poté, kdy nejprve VE3AJ nezachytila úplně, značku jedenkrát zopakuje, čímž dává najevo, že ji po druhém zavolání přijala úplně - opět prvek, který do provozu vnáší klid, jistotu a úsporu času - VE3AJ ví, že spojení bylo navázáno a nebude rozmnožovat pile-up opakovaným voláním.
- Expedice sama s přiměřenou pravidelností uvádí svou značku a QSL INFO, čímž předchází dotazům, které by zdržovaly. V našem příkladu (aby nebyl moc dlouhý) se tak děje už po druhém spojení, v praxi by to bylo méně často.
Důležité zásady DX provozu:
- Než začneme DX stanici volat, je nezbytné poslouchat její provoz a zjistit, kde přijímá, jak indikuje přechod na příjem volání všech stanic, nevolá-li směrovou výzvu či podle listu, a konečně i její značku.
- Ač je to paradoxní, značka je to méně důležité: podstatné je být v deníku DX stanice, značku můžeme v nejhorším případě zjistit dodatečně dotazem na pásmu, z DX Clusteru apod.. Má-li stanice velmi slabý signál, budeme si její značkou úplně jisti třeba až po několika minutách poslechu, vzácná stanice by zatím mohla skončit a v některých případech bychom na DX raritu mohli čekat dalších deset - patnáct let. Specificky v tomto případě platí stará dobrá zásada: "Work 'em First, Worry Later". I když značku nezjistíme vůbec, je dobře mít takové spojení zaneseno v deníku pod nějakou zkratkou, kterou si pro ten účel vymyslíme. Je stále ještě (nevelká) naděje, že DX stanice sama časem pošle QSL lístek.
- Voláme v okamžiku, kdy jsme si jisti, že DX stanice poslouchá volání dalších stanic. Voláme výhradně tak, že uvedeme jen jednou svou značku, krátce poslechneme, zda nevolá nás nebo někoho jiného, znovu opakujeme svou značku a znovu posloucháme, to až do doby, než DX stanice začne volat konkrétní stanici, v optimálním případě nás. Povšimneme si přitom, na jak dlouhé volání DX stanice zareaguje - dobří operátoři zareagují již na první zavolání značkou prostistanic, méně pohotové případně voláme dvojím uvedením značky, nikdy však vícerým - zdržovali bychom. Ve větším pile-upu - nemáme-li špičkové vybavení - nás DX stanice na první zavolání přijme jen naprostou náhodou. Spíš ji budeme volat několik minut, několik desítek minut, několik hodin a někdy (s přestávkami) i několik dnů. Času využijeme ke studiu jejího provozu a ke sledování pile-upu.
- I když DX stanice uvádí jen jeden přijímací kmitočet, volají ji stanice v širším kmitočtovém intervalu kolem tohoto kmitočtu. Jen ti, kdo mají velmi silný signál, se mohou v pile-upu "někam" usadit a počítat s tím, že DX stanice na ně dříve nebo později sama narazí. Běžně naopak musíme pile-up sledovat a pečlivě studovat, jak se v něm sama DX stanice pohybuje, jak si z něj vybírá stanice, jež zavolá. Na vyšších pásmech to někdy bývá - díky pásmu ticha - problém.
- Je-li pile-up slabý, naladíme se mezi signály silných stanic, abychom DX marně nevolali na kmitočtu jiné stanice, která nás překryje.
- Při hustším pile-upu se snažíme se zjistit, kde DX stanice právě pracuje, a zavoláme přesně na kmitočtu, kde skončila poslední spojení; takovou taktiku ovšem volí řada stanic, takže přesně na kmitočtu posledního spojení pile-up ihned zhoustne. Zkoušíme proto volat o několik desítek až stovek Hz vedle.
- Velké pile-upy vyžadují delší dobu sledování postupu DX stanice, což umožní předvídat, kde je právě vhodné stanici zavolat.
- Zkušení operátoři expedic "probírají" pile-up soustavným postupem jedním směrem v kmičtovém intervalu, pak se vrátí na začátek a postup opakují. To velmi zvyšuje naše šance: najdeme-li nepříliš obsazený kmitočet a voláme na něm ve vhodný okamžik, můžeme navázat spojení jako na převaděči.
- Méně zkušení operátoři "uskakují" od momentálního zahuštění pile-upu na druhý konec intervalu, nebo pracují bez jakéhokoli systému.
- Už jsme uvedli, že dobří expediční operátoři pracují se strojovou pravidelností, což volající stanice ukolébává do určitého stereotypu. Pro pohotového lovce DX je pravým požehnáním, dopustí-li se DX operátor ojediněle nějaké nepravidelnosti: většina stanic v pile-upu v ten moment znejistí, a než si uvědomí, co se děje, umístíme do nastalého ticha svou značku - výsledek bývá téměř stoprocentní. To si ovšem můžeme dovolit jen tehdy, pokud DX stanici dobře slyšíme a jsme si naprosto jisti, že nebudeme rušit třeba její spojení se stanicí, jejíž signál neslyšíme.
- Nemáme-li jistotu, zda DX stanice přijala naši značku správně, připojíme ji pro jistotu za report pro ni - třeba 599 DE OK1XXX TU.
- Neexistuje žádná "zaručeně stoprocentní" taktika. DX-ing vyžaduje pohotovost, kvalitní technické vybavení, zkušenost, nějakou míru intuice a především ohleduplnost k ostatním; bez ní se stává odpuzující džunglí, s níž slušný člověk nechce mít nic společného.
Čeho se vyvarovat:
- Především bezhlavosti. Ať už si k DX stanici razíme cestu pile-upem jakoukoli taktikou, vždy by mělo jít o taktiku volenou cílevědomě na základě posouzení konkrétní situace. Do provozu bychom měli vstoupit až v okamžiku, kdy jsme alespoň v základních rysech obeznámeni se situací a budeme v každém okamžiku dobře vědět, co a proč děláme.
- Provoz neřídíme my, ale operátor DX stanice. Vše, co on dělá k tomu, aby lépe přijímal, dělá pro nás. Zrychluje provoz a zvyšuje pravděpodobnost, že i na nás se dostane. Volá-li směrovou výzvu, která se nás netýká, nesmíme ho volat za jakýchkoli okolností, jinak budeme jeho rušit a sebe i ostatní zdržovat. Volá-li např. UK1?, nesmíme ho volat za žádných okolností, i když je to našemu OK1 dost podobné, jinak budeme jeho rušit a sebe i ostatní zdržovat. Dobrý operátor expedice si dovede zjednat pořádek, a taková volání ignoruje a podle potřeby napomene, takže za pár okamžiků je klid. Dobrých operátorů je ovšem méně, než DX stanic...
- Během doby byli milovníky DX-ingu jako největší ničitelé nervů uznáni:
- packalové (LIDs) - ničemu nerozumí a rozumět ani nechtějí a nemohou; ani je nenapadne se namáhat s poslechem expedice - usadí se na jejím vysílacím kmitočtu a neustále se poptávají CALL?, DX?, QSL?, zatímco tyto informace pod jejich signálem proudí a stačilo by jen je poslouchat; takto je neslyší ani packalové, ani jejich oběti;
- policajti (POLICEMEN) - rozumí všemu a proto každého důrazně napomenou a pokárají; pro takové duše jsou ovšem packalové obětí, která je nerychleji poruce - i policajti se posadí na vysílací kmitočet expedice a napomínají packaly četnými UP, QSY, 99, a protože to obvykle nepomůže, následují výrazy typu IDIOT, PIG a třeba i horší; jako v běžném životě, i na pásmu nakonec nadělají policajti nejméně stejnou škodu, jako packalové;
- rušiči (JAMMERs) - žádné DX spojení nejsou schopni navázat a proto je ovládá neuhasitelná zášť proti všem, jimž se to daří - pomsta je ovšem sladká: stačí posadit se na vysílací kmitočet expedice a intensivně rušit - k tomu poslouží pískání, zpěv, hlasové syntezátory a mnohé jiné pomůcky;
- Sebelepší DX score z nikoho nedělá ředitele zeměkoule. Ani známý DXman (ostatně: pojem "známý" je velmi relativní) není oprávněn během spojení s DX stanicí uprostřed hustého pile-upu začít rozvlekle pozdravovat operátora, sdělovat mu své členské číslo v nějakém operátorském klubu, smlouvat si s ním spojení na jiném pásmu nebo ho na jiné pásmo z pile-upu rovnou vytahovat. Bohužel i v OK jsou někteří "weltmani" tak zatíženi komplexy méněcennosti, že musí stále znovu něco dokazovat sobě i všem...
Zatím jsme uvažovali o provozu hlavně s DX expedicemi nebo jinými stanicemi zřídkavě se vyskytujícími ve vzácných zemích především s cílem zpřístupnit je radioamatérskému světu.
Existují však i další DX stanice - amatéři, kteří ve vzácných zemích žijí trvale či dlouhodobě, buď tam bydlí, buď tam působí služebně, nebo tam jezdí trávit důchod. Pro tyto amatéry slouží radiostanice hlavně k prolomení isolace a ke styku se světem, s jinými takto žijícími amatéry v jejich blízkém okolí, s osobními přáteli na starém kontinetu apod.. Vůbec pro ně není štěstím, pokud - jakmile se objeví na pásmu - je začne volat půl světa a začne se tvořit pile-up. Tyto jejich potřeby je naprosto nezbytné respektovat a trpělivě vyčkat, až si popovídají s těmi, o něž opravdu stojí, a teprve pak mohou zkoušet volat i ostatní.
S DX stanicemi tohoto typu se často setkáme v různých DX sítích. Připomeňme si, že provoz v síti kontroluje stanice řídící, která určuje, kdy a které stanice spolu mohou korespondovat, a je tedy také nutné obrátit se na ní s žádostí o souhlas s korespondencí s některou ze stanic sítě. V síti se obvykle scházejí pravidelně se účastnící stanice, a když si při vzájemných spojeních vyřídí vlastní korespondenci, umožní řídící stanice i dalším amatérům navázat s nimi spojení. Jiné sítě zase fungují výhradně k umožnění navazování DX spojení. Sbírání zemí s využitím DX sítí vyžaduje jednak solidní jazykové znalosti (leckdy nevystačíme jen s angličtinou), jednak trpělivost, a zejména ovšem maximální pohotovost a ukázněnost. Než do sítě vstoupíme, rozhodně se vyplatí se poslechem seznámit s jejím provozem. Narozdíl od expedičního provozu není třeba spěchat, nic nám obvykle neuteče, síť se jistě sejde znovu.
Řada radioamatérů ze třetího světa ovšem nepatří mezi špičkové operátory (proč by k nim ostatně museli patřit?). Při práci s nimi obvykle musíme značně zpomalit, mnoho údajů opakovat, volat je znovu a znovu jejich i naší značkou atp., navazují se štampilková spojení a jakékoli techniky DX provozu nelze uplatnit. Pokud vznikne pile-up, často nevědí, co si počít. Buď znovu a znovu volají QRZ? či dokonce výzvu, čímž pile-up utěšeně houstne, nebo zmlknou. Toto může být příležitost pro nás: když pile-up zanikne, stanici pomalu zavoláme její i naší značkou - často se ozve.
To vše je někdy zážitek drásající nervy, ale HAM Radio je na prvním místě hobby, zábava, kterou si každý může představovat po svém; oni si ji představují takto, a jsme to ostatně my, kdo touží po spojení s nimi, a proto je na nás se přizpůsobit.
Jako poslední z dobrých cest za DX stanicemi uveďme radioamatérské závody. Především velké celosvětové závody jsou příležitostí potkat spousty zajímavých stanic, a řada DX expedic se koná právě v době některého takového závodu. Navíc mnoho stanic zvyšuje svou atraktivitu tím, že v závodech používá speciální značky, které jsou příležitostí získat do sbírky zajímavý prefix.
I když to neplatí generálně, navázat vzácné spojení v závodě bývá poněkud snazší, než v běžném provozu. Stanice, které se zúčastní závodu s cílem dosáhnout dobrého výsledku, nemají totiž čas na zdlouhavé čekání v pile-upu, a proto bývá pile-up v závodech řidší. DX stanice však v závodech nemají čas uvádět QSL managera a jiné údaje, takže v některých případech nás po závodě čeká trochu detektivní práce se zjišťováním správné cesty pro náš QSL lístek.
Sběratelé DX stanic se závodů často zúčastňují právě proto, aby navázali jen několik spojení se vzácnými stanicemi, a na samotný soutěžní výsledek předem resignují. I v tomto případě je však věcí HAM Spiritu poslat pořadateli deník ze závodu pro kontrolu (check log). Jinak vystavujeme právě ony stanice, ktreré nám udělaly radost, risiku, že spojení s námi jim nebude uznáno, tj. poškodíme je.
Po pár zkušenostech s pile-upem nás snad jako první napadne, proč je tolik hloupých operátorů, kteří navázání spojení znemožnují nejen ostatním, ale také sobě. Soudného člověka by nikdy nenapadlo volat DX stanici v momentu, kdy ona sama vysílá a jeho tedy nemůže slyšet. Soudného člověka by nikdy nenapadlo volat DX stanici v okamžiku, kdy přijímá report od jiné stanice, protože ví, že by ji rušil a tak zdržoval od navázání spojení s ostatními volajícícmi, tj. i se sebou samým. Soudného člověka by nikdy nenapadlo dolaďovat PA a anténní tuner na kmitočtu expedice. Soudný člověk si nikdy neodreagovává frustraci z toho, že se nedovolal, zarušením kmitočtu expedice tak, aby se nedovolal ani kdokoli jiný. Bohužel, těch nesoudných vždy uslyšíme dost.
Sobectví, tupost a nemyslivost řady operátorů při DX-ingu je jedním z hlavních argumentačních zdrojů těch, kdo volají po maximální přísnosti při přípravě a zkouškách radioamatérských nováčků, a po maximálním ztížení přístupu na radioamatérská pásma. I kdybychom sebelépe věděli, že tato volání jsou motivována hlavně strachem z konkurence, komplexy méněcennosti a zastydlou pubertou, s politováním je třeba říci, že pro to, s čím se setkáváme na pásmech, lze těžko najít jiný výraz, než "proletarisace" HAM radia.
Pravíme: HAM Radio je koníček pro všechny. Ale oním "pro všechny" rozumíme "pro všechny, kdo znají a umí, a kdo na amatérská pásma přicházejí s dobrou vůlí a zájmem nebýt na překážku těm, kdo je již užívají".
Není nezajímavé přečíst si vyprávění těch, kdo mají autentické zkušenosti jako operátoři expedic. Obvykle velmi oceňují zručnost a kázeň operátorů amerických a japonských, a naopak noční můrou jsou jim vzpomínky na operátory evropské. Nemusíme ostatně chodit daleko - i závěr této stránky domácího původu je velmi výmluvný...
Je pozoruhodné, že mimořádnou nemyslivostí se vyznačují hlavně operátoři z I a EA. Z Východu k nám zase doléhají pověstně silné a pověstně mizerné signály z UA a UB: pokud slyšíme takovou stanici zaklíčovat, zvuk tónu nám přímo evokuje obrázek, jak v tamní elektrárně začínají drhnout rotory generátorů a v dřevěnicích a zemljankách celé vesnice pohasínají Iljičovy lampičky ...
Nebylo by dobré, kdyby stejné renomé získali i naši amatéři: jako uživatelé své volací značky vystupujeme sami za sebe, současně ale spoluvytváříme image značky OK i za ostatní radioamatéry z českých zemí.
Všechny, koho zaujaly tyto stránky, a kdo se rozhodnou potěšit se i jedním z největších kouzel radioamatérství, DX-ingem, velmi prosíme: dbejte těch několika málo nahoře uvedených rad! Nejde o stařecké bláboly typu "Tohle za našich mladejch let nebejvávalo ...", ale o velmi praktické principy, bez nichž na radioamatérských pásmech mnoho radosti neužijeme. Nebo - řečeno jinými slovy: málokde tak, jako na radioamatérských pásmech, zjistíme, že slušnost a morálka se opravdu prakticky a hmatatelně vyplácí, a je proto dobré je brát vážně.
| © OK1XU, 1998 |
