Český radioklub

Ano, skutečně se dá říci po několikaletém jeho praktickém využívání, že je to opravdu kouzelné pásmo, které do jeho tajů nezasvěceného mnohokrát mile překvapí. Hovořím zde o pásmu šestimetrovém, 50 - 52 MHz, ke kterému jsme téměř čtyři desetiletí neměli přístup, které však má dlouholetou historii i u nás. Zvláště uvážíme-li i jeho předchůdce, pásmo 56 - 60 MHz, povolené již před druhou světovou válkou. Byl to vlastně násobek pásma 28 MHz. Bylo zvykem, že kmitočtově vyšší pásmo bylo vždy násobkem nižšího.

Začátkem roku 1949 vycházejí nové koncesní podmínky pro radioelektrické stanice pokusné, a v nich se poprvé u nás objevuje pásmo 50 - 54 MHz, které je "jen dočasně" povoleno koncesionářům třídy A. S nástupem televizního vysílání v roce 1953 radioamatéři toto pásmo ztrácejí. K částečné obnově dochází až v roce 1991, kdy po jednáních se zainteresovanými orgány bylo výnosem Federálního ministerstva spojů ze dne 16. listopadu 1991 umožněno držitelům povolení třídy A získat zvláštní oprávnění k využívání kmitočtů 50 - 52 MHz. S tím předem vyjádřily souhlas Správy radiokomunikací v Praze i Bratislavě, do jejichž kompetence spadalo povolování všech radiokomunikačních prostředků. Povolený výkon je, vzhledem k provozu televizních vysílačů a převáděčů v této kmitočtové oblasti, omezen na 20 W. V roce 2000 se pak ve Vyhlášce MDS č. 201/2000 Sb. o technických a provozních podmínkách amatérské služby podařilo prosadit povolení pásma 50 - 52 MHz pro držitele povolení třídy A a B obecně. V současné době šestimetrové pásmo může využívat třída A.

Prvé zmínky o pokusech v pásmu 56 MHz v Československu se datují již do prvé poloviny třicátých let. Např. 5. května 1935 byl vytvořen rekord 108 km během spojení stanic OK1VPX na Černé hoře v Krkonoších a OK1FFX na Ládví u Prahy (to "X" ve volací značce se udávalo, šlo-li o vysílání z přechodného stanoviště).

Za zmínku stojí i to, že předválečný rekord ve starém pětimetrovém pásmu byl 4023 km. Ten vytvořily dne 22. července 1938 stanice W1EYM a W6DNS. Do historie tohoto pásma se zapsal i G5BY, jehož signály dne 27. prosince 1936 překlenuly Atlantik, když je zaslechl W2HXD.

Z června 1947 je řada prvých poválečných spojení z našeho území se zahraničím. Jejich aktéry byli zvláště OK1AA, OK1AW, OK1FF, OK2MV a OK3ID. Snad prvým mimoevropským spojením z Československa bylo spojení Vladimíra Kotta, OK1FF. Jemu se 21. června 1947 podařilo navázat telegrafní spojení s alžírskou stanicí FA8IH. Mirek v té době používal inkurantní přijímač E53 s možností pro příjem CW, ICW a AM. Vysílač byl 3 stupňový ECO - FD - PPA o příkonu 100 W a anténa půlvlnný vertikální Windom pro pásmo 28 MHz.

Z roku 1947 pak pocházejí následující pravidla k dosažení úspěchu na pěti metrech:

1. Pozorovat podmínky příjmu na nižších pásmech, zejména na 28 Mc. To předpokládá možnost příjmu na 28 Mc a rychlé přecházení k frekvencím vyšším dvěma oddělenými přijímači, nebo vhodně upraveným přijímačem jediným. Objeví-li se signály na 45 Mc, buďme qrv na 56 Mc.
2. Sledovat zprávy sluneční a meteorologické.
3. Poněvadž většina cizích amatérů pracuje nemodulovanou telegrafií (CW), buďme připraveni i pro takový příjem vhodným přijímačem. Na obyčejném superreakčním přístroji zachytíme sice signály značně silně, ale přečíst CW signály, zejména jsou-li slabší, bude obtížné.
4. Vysílač ve skrovných poměrech stačí MO, lépe ovšem 2 nebo vícestupňový s oscilátorem krystalovým neb alespoň EC.
5. Anténě třeba také věnovat pozornost, nejlépe dobře umístěná směrovka, ač i na anténách jiných můžeme dobýti úspěchu.
6. A na konec to nejdůležitější: hodně trpělivosti.

Počátky zrození 50 MHz pásma sahají do doby kolem roku 1944, kdy FCC (Federální komise pro komunikace) ve Spojených státech začala uvažovat o rozdělení kmitočtů po skončení války. O spektrum v oblasti 44 - 108 MHz byl velký zájem. Tento úsek byl rezervován pro televizní a rozhlasové vysílání, neboť se předpokládal velký rozvoj vysílačů po válce. V něm se nacházelo i amatérské pásmo 56 - 60 MHz. Pro FCC by bývalo velice jednoduché toto pásmo zachovat. Avšak tak neučinilo. Bylo tedy na ARRL, reprezentující americké radioamatéry, aby se do tohoto procesu zapojila.

FCC předložila ARRL k uvážení tři alternativní studie. Také byla přesvědčena, že sporadická vrstva E_s, která se tvoří v letních měsících negativně ovlivňuje rozhlasové a televizní vysílání. Toto byla dobrá informace pro ARRL, neboť radioamatéři měli podstatně lepší znalosti v této oblasti, než měli inženýři z FCC.

První alternativa předpokládala, že rozhlasová služba zaujme pásmo 54 - 68 MHz, tj. pohltí pětimetrové pásmo a radioamatérům bude přiděleno 44 - 48 MHz. Podle druhé alternativy pětimetrové pásmo se nezmění a rozhlasové službě připadne 72 - 86 MHz. Podle konečného návrhu mělo radioamatérům připadnout pásmo 50 - 54 MHz a FM vysílačům 88 - 102 MHz. Zde je nutno poznamenat, že se zde při jednáních střetly zájmy radioamatérů a profesionální služby. Cílem ARRL bylo, aby kmitočty byly co nejvyšší, poblíž limitu, kde se ještě vyskytuje i vrstva F2. Volbu pak ovlivnily i ty skutečnosti, že FM přijímače vyžadují mezifrekvenci v oblasti 10 MHz a v případě voleb 50 - 68 MHz i 72 - 86 MHz by zrcadlový kmitočet spadal do amatérského pásma. To by ve velkých aglomeracích zajisté působilo problémy s rušením. ARRL odmítala první návrh, avšak akceptovala návrh číslo 3. Po některých testech v oblasti sporadické vrstvy E_s FCC 27. června 1945 návrh číslo 3 schválila a šestimetrové pásmo se 1. března 1946 stalo skutečností. 23. dubna pak bylo navázáno prvé spojení využívající "odraz" mezi stanicemi W1LSN (NH) a W9DWU (MN) na vzdálenost přibližně 2575 km.

Z 1. čísla Krátkých vln ročníku 1948 pochází informace od OK1MC, jejíž část zde cituji:

Informace pak pokračuje výčtem dalších stanic, které OK1MC slyšel. Příštího dne pak zaslechl i fone stanice.

V následujících letech nastal vzrůst aktivit v tomto pásmu. Jednak byl podmíněn postupným uvolňováním pásma v jednotlivých zemích. Hlavní vliv však měl rozvoj techniky a její profesionální výroba. V Evropě však s rozvojem televizního vysílání došlo k dlouholetému potlačení využívání těchto kmitočtů amatérskou službou. I tak to trvalo více přes 40 let, než byl 28. dubna 1990 udělen na Dayton Hamvention první DXCC za spojení v pásmu 6 metrů Lee Fish, K5FF. Jejímu manželovi Fredovi, W5FF byl tamtéž předán DXCC číslo 2. U nás pak to trvalo téměř dalších deset let, než prvý diplom DXCC v OK získal OK1DDO (nyní OK1DO). V současné době jsou v OK držiteli tohoto diplomu OK1AOV, OK1DO, OK1DPU, OK1FFD, OK1KT, OK1MP, OK1VBN, OK1XC, OK2POI a OK2ZW.

V České republice je nyní využívání pásma 50 MHz limitováno současným provozem dvou televizních vysílačů. Jde o program Novy a vysílače na Cukráku poblíž Prahy a v Hošťálkovicích u Ostravy. Vypnutí vysílače na Cukráku je plánováno na říjen 2009 a v Hošťálkovicích na listopad 2011.

Šestimetrové pásmo je pravděpodobně nejzajímavějším amatérským pásmem. V případě vysoké sluneční aktivity umožňuje celosvětové navazování spojení. V této době nacházíme u tohoto pásma vlastnosti běžné u KV pásem. Ze špičky 22. slunečního cyklu je znám případ, kdy v Anglii bylo možno pracovat s japonskými stanicemi současně krátkou i dlouhou cestou!

Nicméně v případě nízké sluneční aktivity se tato možnost rapidně zmenšuje. V tomto období je pak DX činnost podmíněna výskytem sporadické vrstvy E_s a obecně se pásmo jeví jako pásmo VKV.

Při výskytu sporadické vrstvy E_s je možno s poměrně malými anténami (3 prvky) a výkonem okolo 10 W navázat spojení na vzdálenost 1 až 3 tisíce km. Samozřejmě závisí to i na tom, jaký je o případnou vzácnou stanici zájem, zda mne silnější stanice nepřekryjí. Obecně ale platí, že i výkon hraje svou roli, a ten v mnohých případech nenahradí ani anténa. Vzpomínám si, že jsem v roce 2001 asi dvě hodiny volal stanici HC2SL, ale přes západoevropský "val" jsem se nedostal.

Vytvoří-li se sporadická vrstva E_s v několika vhodných oblastech, je možno navázat spojení i se zámořskými stanicemi. Obecně se však dá říci, že pravděpodobnost možnosti využití šíření pomocí vrstvy E_s je dána i zeměpisnou lokalitou. Podstatně jsou na tom lépe stanice v jižnějších zeměpisných šířkách (vztaženo k severní polokouli). O tom svědčí i pravděpodobně nový rekord tímto fenoménem šíření ze dne 11. června 2008, kdy japonská stanice JE1BMJ navázala spojení se stanicí HI3TEJ v Dominikánské republice, což je vzdálenost okolo 13 000 km. Běžně se pro navazování spojení používá CW i USB. V případě slabých signálů, a hlavně vytvoří-li DX stanice velký pile-ap., je samozřejmě výhodnější telegrafie. O tom, že jižnější stanice mají lepší možnosti, svědčí i přehled držitelů diplomu DXCC. Na prvém místě je LZ2CC s 238 potvrzenými zeměmi. Druhý SV1DH má 232 zemí a třetí IK0FTA 231 zemí. Na seznamu prvých spojení z České republiky, který na svých webových stránkách http://www.qsl.net/ok1kt/firsts.html uvádí OK1KT, je že OK stanice navázaly celkem spojení s 200 zeměmi.

Další způsoby šíření jsou totožné s tím, co je možno využít na VKV pásmech. Proto je nebudu rozvádět a jen se zmíním o odlišnostech při navazování spojení. Pokud jde o využití odrazů od stop meteorů během velkých meteorických rojů, pak běžně se používá i normální telegrafní provoz (normální rychlosti) a provoz SSB. Osobně jsem byl svědkem situace, kdy odrazy trvaly i několik minut a měly charakter krátkodobého výskytu vrstvy E_s. Pokud jde o MS spojení mimo výskyt těchto rojů, pak je využíván způsob provozu JT6. Spojení pak mohou být i domluvená, ale řada spojení na tomto pásmu je nedomluvená.

Při výskytu polární záře je výhodnější použít telegrafii. Řada spojení však byla navázána i SSB.

Další z možných druhů šíření by bylo EME. Zde schválně uvádím podmiňovací způsob, neboť mi není známo, že by někdo z České republiky tímto způsobem spojení navázal! Zde se právě ukazuje omezení dané vysíláním TV a to omezený výkon, ale hlavně rušení, které televizní vysílání působí. Předpokládaná úroveň přijímaných signálů se nachází hluboko pod úrovní TV signálu na libovolném kmitočtu pásma. OK1TEH si pro uskutečnění EME spojení s W7GJ musel zajet na Slovensko a uskutečnit ho za pomoci tamního kolektivu pod značkou OM3RRC.

Jak jsem již dříve uvedl, rozšíření provozu v pásmu 6 m umožnila hlavně komerční výroba zařízení s tímto pásmem. Velmi rychle byly odstraněny problémy, které se zpočátku vyskytly. Například u Kenwood TS 490 (byla to TS 450 doplněná částí pro 50 MHz) hrozilo zničení koncového stupně, který se rozkmitával při větším PSV.

V podmínkách silného rušení od TV se ukazuje vhodné mít zařízení s "roofing filtrem", který omezuje spektrum, které musí přijímač zpracovat a tím vlastně omezuje vliv rušení. I tak však navázání spojení z některých směrů může být téměř nemožné! V mém případě (vzdálenost cca 21 km a optická viditelnost na TV vysílač) při použití 5 elementové antény M2 a nasměrování antény na Cukrák neklesne rušení v celém pásmu pod S9! Možná že by příjem částečně vylepšilo použití antény s vertikální polarizací.

V obdobných případech pak není vhodné použít zařízení s velkou citlivostí přijímače, naopak je vhodné, aby zařízení mělo velkou odolnost při příjmu silných signálů. Takovou vlastnost má například Yaesu 50 MHz transvertor FTV-1000, který používám ve spojení s FT-1000MP MV. Umožňuje výběr buď VF zesilovače s velkou citlivostí, nebo naopak s velkou odolností při příjmu silných signálů.

DV = Digital Voice (digitální fonie)

POZNÁMKY ke kmitočtovému plánu 50 - 52 MHz

1. Všeobecně

Tento bandplán byl poprvé přijat na konferenci IARU Region 1 v Torremolinos (1990) a upraven na konferencích v Tel Avivu (1996) a San Marinu (2002). Doporučuje se jeho použití v zemích evropské části regionu 1, které umožňují amatérské službě využití této části kmitočtového spektra.

Zkratka MGM u druhů provozu znamená Machine Generated Modes - strojově generované druhy provozu.

1.1 Poznámky

a) Telegrafie je povolena v celém pásmu. CW exkluzivně mezi 50,000 - 50,100 MHz.

2. Použití

Následující poznámky se vztahují k sloupci použití. Nejde o rezervované kmitočty, ale záleží plně na etice provozovatelů pásma, jak budou tato doporučení dodržována.

2.1 Poznámky

c) Mezikontinentální volací kmitočet 50,110 MHz nemá být nikdy použit pro volání uvnitř evropského kontinentu.

e) Specifikace FM telefonie je uvedena v kapitole 8.2 VHF Managers Handbook.

f) Společný úsek DV/FM je pouze pro simplexní použití bez bran pro digitální fonii. Provozovatelé digitální fonie nechť kontrolují, zda kanál není obsazen FM provozem.

Poznámka autora:

Skutečnost je však, hlavně u digitálních druhů provozu, trochu jiná. Většina spojení, ať už jde o JT6M, RTTY nebo PSK31, se odehrává v okolí kmitočtu 50,230 MHz nebo nepatrně výše. Známá EME spojení pak byla uskutečněna na kmitočtu 50,197 MHz.

Majáky v regionu 1 se vyskytují v úseku pásma 50,000 až 50,080 MHz a za normálních okolností v tomto úseku nenalezneme jiné stanice. K výjimkám však dochází při otevření podmínek na americký kontinent. V tom případě je nutno sledovat cw stanice i pod kmitočtem 50,080 MHz.

Jedinečnost chování šestimetrového pásma vedla ke snaze vytvořit pravidla pro každodenní činnost na tomto pásmu:

ŠEST METRŮ JAKO DX PÁSMO: Šest metrů je DX pásmo, a to vyžaduje, aby společně s ostatními operátory bylo využíváno s respektem a tolerancí.

MÍSTNÍ "BAND PLÁN": Vždy dodržuj místní band-plán. I když se místní band-plány mohou v detailech měnit, obecně uznávají band-plán mezinárodní.

MÍSTNÍ SPOJENÍ: Nepůsob rušení a nepříjemnosti ostatním operátorům místními spojeními v DX okně 50,100 až 50,130 MHz.

NAUČ SE POSLOUCHAT: Je pravda, že DX operátoři na šesti metrech tráví 5 % času vysíláním a zbývajících 95 % věnují poslechu a pozorování změn podmínek šíření. Je to účinnější, než plané volání CQ DX.

DX OKNO 50,100 - 50,130 MHZ: DX okno tak, jak bylo přijato, ve svém principu slouží k navazování DX spojení mezi regiony. Co je to DX spojení však může být velmi individuální, může to být třeba ovlivněno i vytvořením nové země ve vlastním regionu.

MEZIREGIONÁLNÍ VOLACÍ KMITOČET 50,110 MHZ: Měl by být využíván pouze pro dálková spojení. Za žádných okolností by neměl být využíván pro dlouhá regionální spojení. Také by se na tomto kmitočtu neměly vytvářet pile-upy.

TECHNIKA SPOJENÍ: Sleduj styl a pokyny DX operátora. Chovej se jednoduše a uvědom si, že řada jiných čeká.

DX PILE-UP: Velmi pozorně poslouchej DX stanici a nikdy nevolej, pokud si přeje určitou zemi nebo prefix, který se je jiný, než tvůj.

VYSÍLÁNÍ "SPLIT": Vytváří-li DX stanice velký pile-up, doporučuje se pracovat split. Aby se omezilo vzájemné rušení s jinými DX stanicemi, které pracují simplexně, je doporučeno, aby maximální "split" zabíral úsek 10 kHz.

OPAKOVANÁ SPOJENÍ: Je svůdné volat DX stanici pokaždé, když jí slyšíme. To však zabraňuje DX stanici, aby pracovala s novými stanicemi a případně jim umožnila navázat první spojení s novou zemí.

CW PROVOZ: CW je pravděpodobně hlavním druhem provozu, který se uplatní v pásmu šesti metrů při mnohých slabých DX otevřeních.

FM SPOJENÍ: Doporučuje se, aby všechna FM spojení byla uskutečňována nad 50,300 MHz, aby FM signály, vzhledem ke své kmitočtové šíři, nepůsobily rušení slabých DX signálů.

MIKROFONNÍ ZESÍLENÍ: Správné nastavení zesílení omezuje zkreslení a též omezuje vzájemnou interferenci mezi stanicemi na blízkých kmitočtech.

Co říci závěrem? Přejme si, aby sluneční činnost opět vzrostla, aby současné dlouhé minimum skončilo a aby se nevyplnily některé pesimistické prognózy, že za našeho života se již nedožijeme vrstvy F2 i na 50 MHz.

Poznámka:

Jak jsme byli informováni po uveřejnění článku, i z OK bylo již navázáno několik spojení EME. Jak vyplývá z tabulky na http://www.vhf.cz/rekordytoplisty/emetrtoplisty/okemetop.htm#Digital%20mode, jde o OK1DO, OK1FD a OK2POI, kteří byli aktéry těchto spojení.

Doslov autora:

Televizní vysílání stanice NOVA z lokality Cukrák 31. října 2009 v 24.00 hod skutečně skončilo. Tím se otevřely nové možnosti pro komunikaci v pásmu 50 MHz. Příkladem toho může být EME provoz Jardy, OK1RD, kterému se během měsíce listopadu podařilo navázat EME spojení se všemi 6-ti světadíly. Na přiloženém obrázku je jeho anténní systém 4x 7 el. Yagi s možností nastavení elevace 0 až 90 stupňů.