Jak žít v lidské společnosti a neocitnout se v džungli, jak nedovolit převládnutí práva silnějšího - to je odvěký problém lidstva. V běhu tisíciletí lidstvo došlo zkušeností k prosté zásadě: moje svoboda končí tam, kde začíná svoboda jiného. K prosazení této zásady si pak vybudovalo řadu preventivních i represivních nástrojů práva. Díky tomu svět není sice ideální, lze na něm ale žít.
Státy a jejich mezinárodní sdružení pro telekomunikace (ITU) právně regulují činnost radioamatérů z pohledu potřeb ostatních telekomunikačních služeb: rozhodující položkou v mezinárodních i národních předpisech je prevence možného rušení i poškození ekonomických zájmů veřejných a dalších služeb radioamatéry. Jenže při mnohostrannosti radioamatérského hobby existuje zcela přirozeně řada třecích ploch i uvnitř radioamatérské komunity mezi jednotlivými zájmovými skupinami i jednotlivci. Avšak tyto třecí plochy legislativou států ošetřeny nejsou a být ani nemohou.
Jedním z takřka fascinujících rysů HAM Radia je skutečnost, že byť jakákoli legislativa, která by upravila jeho vnitřní vztahy, chybí (i opatření IARU mají formu pouhých doporučení, právně nevymahatelných), přesto tato činnost existuje bez opravdu vážných problémů. Uvědomme si: jde o hobby otevřené každému, na němž se globálně podílejí příslušníci všech národů, kulturních a náboženských tradic, sociálních skupin, všemožné úrovně výchovy a vzdělání. Možnost zhroucení ve zmatcích způsobených neznalostí, nekázní i zlovůlí je veliká, přesto k ničemu takovému nedošlo a nedochází: proč?
Odpověď je prostá: po větší část doby téměř stoleté existence HAM radia drtivá většina jeho příznivců (a za tu dobu šlo o desítky milionů osob) vědomě respektovala a respektuje mezinárodně akceptovaný morální radioamatérský kodex, který formuluje principy tzv. HAM Spiritu. Kodex napsal Paul M. Segal, W9EEA, v roce 1928. I když dnes některé výrazy a obraty mohou působit poněkud zastarale, plní svou roli dobře a účinně přes 60 roků. Zde je překlad:
Radioamatér je:
-
ohleduplný - nikdy vědomě nepracuje způsobem, který by omezil potěšení druhých,
-
loajální - prokazuje loajalitu, poskytuje podněty a podporu ostatním radioamatérům, místním radioklubům i národní radioamatérské organisaci, která radioamatérství zastupuje doma i v zahraničí,
-
progresivní - znalostmi udržujícími krok s vývojem vědy, dobře vybudovanou i fungující stanicí, a provozem, kterému nelze nic vytknout,
-
přátelský - pomalý a trpělivý provoz, je-li o něj žádán, přátelské upozornění a rada začátečníku, vlídná pomoc, spolupráce a ohled na zájmy druhých jsou puncovními značkami radioamatérského ducha,
-
odpovědný - radio je záliba, která nikdy není na překážku závazkům k rodině, povolání, škole nebo společenství,
-
patriotický - stanice a operátorské schopnosti jsou vždy připraveny sloužit zemi i společenství.
Existuje řada českých překladů, mnohý je obohacen vlastní "tvořivostí" a "moudrem" pana překladatele. My jsme se snažili o překlad co nejpřesnější. Problémem je slovo "loajální", které bývá překládáno jako "oddaný". Oddanost je u nás vnímána jako vztah podřízený, pasivní, nemyslivý a mnohdy vnucený. Loajalita je ale ve světě chápána jako vztah partnerský, aktivní, racionální a účelný. Proto jsme použili přejaté slovo. Podobně v případě slova "progresivní", jež je překládáno jako "pokrokový". Jenže tak bývala v minulém režimu označována kdejaká teroristická sebranka a ty nejtotalitnější země. Stejně "polopřeložené" je i slovo "patriotický", protože "vlastenectvím" je v domácím pojetí nejčastěji tupý šovinismus a xenofobie.
První dojem z četby bude asi odovídat pocitu neobratně formulované archaické moralitky, jakými překypují školské čítanky všech dob i režimů. Nedejme se mýlit: ony zdánlivé nešikovnosti jsou promyšleně vytvořeným prostorem pro akceptaci kodexu všemi kulturními okruhy lidí - vždyť tu nejde jen o oslovení příslušníků euroamerické skupiny. Měřeno dobou vzniku jde o překvapivě prozíravý dokument.
V naší zemi jsme vlivem špatných zkušeností s vládami, které jsme si po staletí nejčastěji neustavovali sami (přiznejme si, že většinou naší vinou), přijali zvyk vnímat zákony jako břemeno, které nám uložil někdo cizí. I něco tak nesmírně potřebného, jako jsou třeba pravidla silničního provozu, chápeme většinou jako proklínané obtěžování. Pokud byste se na takové téma dali do řeči třeba se Švýcary, řeknou: "Ale vždyť to jsou naše vlastní zákony; proč bychom si je, proboha, sami porušovali?" Inu, jiný kraj ...
HAM Spirit má mnohé praktické dopady, které si často vůbec neuvědomujeme. S velkou samozřejmostí používáme převaděče, síť Packet Radia, družice a jiná snadno dostupná zařízení, aniž bychom si dělali starosti, kde se vlastně vzala, kdo je vybudoval a kdo nese náklady na jejich provoz. V drtivé většině za to vše můžeme poděkovat dobrovolné a neplacené práci řady nadšenců, kteří na to vynaložili kvanta svého volného času a vlastních prostředků, a zdarma dali k disposici amatérské veřejnosti. I to je praktickým výsledkem HAM Spiritu.
HAM Spirit je případem oné užitečné, praktické normy (jako jsou dopravní předpisy), bez níž nelze existovat. Pamatujme na ni a řiďme se jí. Teprve pak budeme skutečnými radioamatéry.
