Český radioklub

Obecně vzato je diplom dokladem, kterým vydavatel stvrzuje, že žadatel splnil stanovené podmínky, přičemž těmito podmínkami jsou v naprosté většině případů výsledky v práci na radioamatérských pásmech. Pro rychlé pochopení uveďme příklad: u jednoho ze základních diplomů, DXCC, je kriteriem navázání spojení s nejméně stovkou zemí světa, jako další příklad mohou posloužit třeba diplomy vydávané Českým radioklubem. Diplomy se obvykle vydávají na ozdobných formulářích a vyvěšeny na stěně zdobí radioamatérský koutek (HAM Shack) a representují držitele i vydavatele.

Diplomy vydávají národní radioamatérské organisace IARU, různé zájmové organisace, časopisy (typicky CQ Magazine), regionální a místní kluby i jednotlivci. Pohnutkou bývá záměr oživit radioamatérské dění, propagovat danou zemi, zájem, region či místo, a někdy bývá motivace i zištná, čemuž věnujeme pozornost později. Některé diplomy jsou vydávány dlouhodobě (ty nejprestižnější dlouhou řadu desetiletí), jiné po dobu jen omezenou, třeba při příležitosti olympijských her, k výročí radioamatérského spolku či klubu apod.

Diplomy se často vydávají v několika třídách. Rozdělení do tříd je obvykle určeno splněním různě náročných podmínek, použitým pásmem, různými druhy provozu atp. Dosažení vyšší či další třídy téhož diplomu vydavatelé obvykle žadatelům stvrzují vydáním tzv. doplňovací známky (angl. endorsement sticker) k základnímu diplomu.

Diplomy se obvykle vystavují na základě žádosti, již žadatel zašle vydavateli a doplní ji doklady, které vydavatel požaduje k doložení splnění podmínek diplomu. V drtivé většině případů jsou těmito doklady QSL lístky za uskutečněná spojení, ověřený seznam těchto lístků (tzv. GCR List) nebo seznam navázaných spojení.

Různé diplomy mají různou sportovní hodnotu, která je dána především těmito dvěma faktory:

• jak náročné jsou podmínky diplomu,
• jak důsledně vydavatel kontroluje splnění podmínek.

Nastavením podmínek je prakticky určeno, jak mnoho času, práce a úsilí musí žadatel vyvinout, aby diplom získal. Použijeme-li jako příklad opět diplom DXCC, pak získat jeho základní třídu (navázat spojení se sto zeměmi) je téměř hračka, zatímco dosáhnout na třídu Honor Roll (za počet zemí odpovídající současně platnému maximu sníženému nejvýše o deset) je práce na velmi dlouhou etapu radioamatérské činnosti, mnohdy i na celý radioamatérský život. A obdobně: tak, jak navázat spojení se sto zeměmi bez ohledu na použitá pásma je snadné, pak zaměříme-li se na týž úkol s omezením výhradně na pásmo 160 m, musíme opět vynaložit řadu let systematické práce. Již z tohoto jediného příkladu vidíme, že náročnost kriterií může být velmi rozličná, a to dokonce i u různých tříd téhož diplomu.

To, že velmi náročné diplomy vyžadují dlouhé roky práce, může některé jedince s rozvolněným vztahem k fair play svádět k tomu, aby splnění podmínek diplomu dokládali pochybnými doklady - při dnešní dostupnosti barevných tiskáren a kopírek není problém vyrobit "QSL lístek" od jakékoli stanice. Proto je neoddělitelným kriteriem hodnoty diplomu i způsob, jímž žadatel dokladuje vydavateli splnění podmínek, a důslednost, s níž vydavatel tyto doklady kontroluje. Způsobů se používá více, nejběžnější jsou tyto:

1. předložení QSL lístků za navázaná spojení přímo vydavateli,
2. elektronická forma, kdy jsou vydavatelem porovnávány soubory elektronických výpisů ze staničních deníků zúčastněných stanic (LoTW, případně experimentální, pro diplomy dosud málo užívaný systém e-QSL),
3. předložení seznamu QSL lístků, přičemž faktické držení QSL lístků potvrdí na seznamu diplomový manager národní radioamatérské organisace,
4. předložení seznamu QSL lístků, přičemž faktické držení QSL lístků potvrdí na seznamu dva další držitelé radioamatérské koncese,
5. předložení seznamu QSL lístků, přičemž faktické držení QSL lístků se doloží jejich fotokopiemi,
6. předložení seznamu navázaných spojení (QSL lístky nejsou potřebné) doplněného čestným prohlášením žadatele.

Vidíme, že varianta a), případně b), jsou při důsledné kontrole vydavatelem nejodolnější před falšováním a manipulacemi, a proto jsou obvykle příznakem prestižních diplomů. Zasílání lístků je ovšem spojeno jak s velkými náklady na poštovné, tak s risikem ztráty lístků během poštovní přepravy. U většiny diplomů se proto používají varianty c) a d) (potvrzený seznam lístků je v podmínkách diplomů obvykle označen jako "GCR List"), a u diplomů příležitostných nebo obecně málo hodnotných varianty e) a d).

U nás stvrzuje žadatelům o diplomy držení lístků diplomové oddělení Českého radioklubu, OK Award Manager OK1MP je také pověřen působit jako check point pro žadatele o diplom DXCC a pro diplomy CQ Magazine.

Vedle splnění sportovních kriterií je žadatel o diplom obvykle povinen zaplatit i poplatek za vystavení diplomu, který se běžně pohybuje na úrovni 10 IRC nebo 5 USD či euro. Poplatek pokrývá náklady vydavatele na tisk diplomů, za kontrolu splnění podmínek i za poštovné, jež je nutno zaplatit za odeslání diplomu žadateli. Poplatek se obvykle přikládá k žádosti o diplom.

Právě zde se dostáváme k jednomu z problémů spojených s diplomy. Jde-li vydavateli diplomu ne o obohacení radioamatérského života, ale o obohacení vlastní kapsy, pak při obratně nastavených podmínkách a poplatku za diplom lze i leccos vydělat. Zejména v šedesátých a sedmdesátých letech minulého století, kdy zájem o diplomy mezi radioamatéry vrcholil, se vynořila se spousta vydavatelů a došlo k jevu, který bývá označován jako "diplomová inflace" - byl-li kdo schopen dost zaplatit, mohl získat spoustu diplomů, jejichž sportovní hodnota byla nepatrná. Na diplomy se začalo nahlížet podezíravě a zájem o ně citelně upadl.

Je to ovšem výsledek povrchní úvahy. "Inflace diplomů" nemůže existovat právě proto, že hodnota každého jednotlivého diplomu je dána jeho podmínkami a způsobem kontroly jejich plnění, a ty jsou u různých diplomů různé. Fakt, že existují diplomy bezcenné, nesnižuje hodnotu náročných. Buď si někdo koupí kvanta diplomů, jejichž podmínky jsou měkké a kontrola splnění kriterií ještě měkčí, a pak bude mít na zdi navěšen "šunt", nebo se zaměří na diplomy náročné, a pak bude zeď jeho HAM Shacku opravdu důvodem k hrdosti.

To je věc osobní volby radioamatéra, a v praxi také jeho růstu: začátečník se obvykle orientuje na diplomy snadněji dostupné, vyspělý amatér se zaměří na diplomy prestižní a zasvěcený sběratel si najde spoustu příležitostí k lovu exotických specialit. Sběratelství diplomů, je-li zaměřeno na diplomy opravdu hodnotné, lze jen a jen doporučit.

Samozřejmě, žádný návod typu "Diplomy snadno a rychle" neexistuje. Radioamatéři se po diplomech začínají poohlížet obvykle po překonání své začátečnické etapy, kdy odezní počáteční okouzlení, pominuly začátečnické potíže a hledá se nové zaměření. V této době mají obvykle navázáno několik set až několik tisíc spojení a tomu odpovídající zásobu doručených QSL lístků. Čím větší a pestřejší tato zásoba je, tím lépe.

Právě v tento okamžik je obvykle účelné porozhlédnout se po přehledu podmínek diplomů. Knihu "Radioamatérské diplomy" OK2QX z roku 1996 nabízí Český radioklub, jedním z vydavatelů rozsáhlejších přehledů je K1BV, podmínky diplomů národních organisací IARU a různých velkých nebo zájmových klubů najdeme na internetu, třeba podmínky diplomů vydávaných Českým radioklubem a podmínky ostatních diplomů vydávaných v OK jsou i na našich stránkách.

Začínající sběratel obvykle zjistí, že k získání nižších tříd základních domácích a evropských diplomů mu sice dost spojení chybí, přesto však mu jeho zásoba doručených lístků umožňuje se ke splnění jejich podmínek přiblížit. Pak je třeba zpracovat seznam chybějících spojení a usilovat o jejich navázání, pro jistotu samozřejmě víceré, neboť dobře víme, že ne každé naše spojení bude kvitováno QSL lístkem protistanice. Lov diplomů začal…

Skvělou příležitostí k rychlému navázání spojení jsou závody. Vnitrostátní závody umožní splnit podmínky diplomů domácích, závody národních organisací IARU zase podmínky diplomů těchto organisací (některé tyto závody navíc umožňují získat diplomy i bez držení QSL lístků), a velké závody mezinárodní jsou obvykle příležitostí k navázání bezpočtu zajímavých spojení, jež se nám třeba nehodí aktuálně, ale za rok dva, až budeme usilovat o náročnější diplomy, budeme šťastni, že tu či onu stanici už máme potvrzenu lístkem doma v šuplíku.

Důležitou pomůckou sběratele je přehledně zpracovaný přehled spojení, o která k získání různých diplomů usiluje. Radioamatér se sice samozřejmě snaží navázat spojení s každou alespoň trochu zajímavou stanicí, která se na pásmu vyskytne, nám ovšem mohou k získání různých diplomů chybět právě ty stanice, které jinak obecně příliš zajímavé nejsou a naši pozornost by samy o sobě nezaujaly. Kvalitní programy pro vedení staničních deníků naštěstí umožňují pohotové sledování plnění podmínek diplomů a míru zajímavosti té které stanice pro sledované diplomy.

Popisovat práci k získání diplomů v širším rozsahu nemá význam. Velmi mnoho je určeno podmínkami konkrétních diplomů, v mnohém obecně platí zásady DX-ingu.

Úvodem jsme poznamenali, že existují i specialisované kluby sběratelů diplomů. Velmi významný byl CHC - Certificate Hunters Club, který organizoval Clif Evans, K6BX, a který v oboru diplomů působil přímo normotvorně - po Clifově úmrtí v jeho práci bohužel nikdo nepokračuje. Známý je také německý DIG (Diplom Interessen Gruppe), který má i odbočku v OK.